Úzkosti a tragická zkušenost s péčí o duševní zdraví

Mám velmi tragickou zkušenost s českou péčí o duševní zdraví, konkrétně v oblasti schizofrenie. Najít relevantní informace a pomoc bylo v 90. letech velmi těžké, ale situace se moc nezměnila ani v novém tisíciletí. Proto jsem také později založil web pro rodinné příslušníky lidí s psychotickým onemocněním.

Tato nemoc nakonec vedla k sebevraždě mně velmi blízkého člověka. Nezávisle na sobě se mi dostalo potvrzení od odborníků, že i v tomto případě zcela selhal systém a roli hrála i špatná dostupnost informací.

V ČR každý den spáchá ročně sebevraždu 1400 lidí, tj. skoro 4 denně. Komu se zdá číslo 1400 malé, nechť si jej pronásobí průměrným počtem rodinných příslušníků a přátel, aby dostal, kolika lidí se taková tragédie dotkne.

Já sám od mala zápasím s úzkostmi a několik let poté se moje potíže velmi zhoršily. Měl jsem vztek na celou společnost, jak přezíravě se k otázkám duševního zdraví staví, jak podfinancovaná tato oblast je a jak těžké je rychle se dostat ke kvalitním informacím.

Jaká je situace v církvi?

Nejiná situace je pak v této otázce v církvi. Sám mám smutnou zkušenost s tím, jak lidé na úzkosti reagovali. Namísto řešení s odborníkem jsem byl spíše povzbuzován do čtení Bible a zlepšování vztahu s Bohem, což je sice fajn, ale slepé střevo vám to asi neodoperuje, že? Modlil jsem se za to několik let, ale situace se spíš jen horšila. Proč si tedy tolik lidí myslí, že duševní trápení je něco jiného než tělesné? Proč lidé mají tak malé povědomí o duševním zdraví?

Mimo úzkostí spojených s obrovským strachem o zdraví a postupem času i z lidí (což vygradovalo tím, že jsem se bál do MHD a poslední rok mimo práce skoro nechodil ven z bytu) se přidala neskutečná únava, velké výkyvy nálad, nesoustředěnost, hněvivost a další příznaky toho, že není něco v pořádku.

Naštěstí mám kamaráda, který na střední zažil něco podobného a hodně mě povzbuzoval v návštěvě odborníka. Když už mě mé potíže začaly omezovat nejen vztahově, osobně, ale i pracovně dlouhé měsíce, rozhodl jsem se jít proti tomu, co jsem vnímal v církvi a vyhledat odborníka.

Pohledal jsem na internetu podle pacientských recenzí a objednal se k psychiatrovi. Ten mi předepsal antidepresiva a apeloval na mě, že je nutné najít si psychoterapii, která v mém případě prý bude trval patrně minimálně několik let. Povzbuzen kamarádem jsem si tedy našel v Praze i denní stacionář na psychosomatické klinice a individuální psychoterapii. Tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet.

Honza