Jak se vlastně liší pohled lidí v církvi na duševní a tělesné zdraví?

Překvapilo mě, jak někteří lidé v církvi na otázky duševního zdraví reagují. Když si někdo zlomí nohu, asi by nešel za duchovním vedoucím (knězem, farářem - doplňte si jak chcete) s tím, že se za to bude modlit a ono to přejde. A asi už vůbec by k němu nešel, aby mu operoval koleno.

Zvláštní však je, že v otázkách duševního zdraví to tak někdy je. Lidé důvěřují více svému duchovnímu pastýři než odborníkům. Navíc takoví lidé, kteří nemají osobní zkušenosti s úzkostmi či duševními poruchami často dávají lidem rady, které jsou zcela zcestné. Místo, aby takoví lidé byli povzbuzeni vyhledat odborníka (psychoterapeuta, psychiatra, psychologa), osobně jsem se setkal i s tím, že jsem od toho byl spíše odrazován.

Je to škoda. Bohužel si hodně lidí myslí, že duševní zdraví se spraví čtením Bible. Ale zlomená noha se Vám taky bude hojit hodně špatně, když budete ignorovat bolest a dál chodit a skákat, jakoby nic. Se svým duševním zdravím to ale mnoho lidí dělá...