„Z psychosociálního hlediska určitě zůstane zbavení se studu z toho, že mám roušku, když se necítím dobře a je mi trapné nakazit někoho v metru nebo ve veřejných dopravních prostředcích. Ještě před pár měsíci bych si to neuměl představit – styděl bych se dát ji na obličej s tím, že se lidé budou otáčet. Zbude to jako návyk,“ uvedl psychiatr Cyril Höschl...
No, kéž by lidem bylo trapně, že někoho nakazí. Bohužel se léta setkávám s opakem, což také léta kritizuji. A nemyslím si, že těm, kterým to bylo fuk před COVID-19 to nebude fuk po něm. :-/ Asijské společnosti jsou v této ohleduplnosti už dlouho úplně jinde, než individualisté u nás.
Smutné je, že někdy ani v církvi se člověk nesetká s pochopením a i v církvi se najdou lidé, kteří přijdou i přesto, že se necítí dobře. Bůh je přece uzdraví. A ostatní jistě ochrání. Je to ale správný pohled?
Matouš 8,1-4
1 Když sestoupil z hory, šly za ním velké zástupy.
2 Tu k němu přistoupil malomocný, padl před ním na zem a řekl: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“
3 On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čist.“ A hned byl očištěn od svého malomocenství.
4 Tu mu Ježíš pravil: „Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj dar, který Mojžíš přikázal – jim na svědectví.“
Lukáš 17, 11-19
11 Na cestě do Jeruzaléma procházel Samařskem a Galileou.
12 Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál
13 a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“
14 Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím!“ A když tam šli, byli očištěni.
15 Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha;
16 padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A to byl Samařan.
17 Nato Ježíš řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět?
18 Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“
19 Řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“
Nejsem biblista, ale vidím zde jasnou kauzalitu (a podobných pasáží je více) - Ježíš je očistí a PAK až vyzývá, ať jdou do církve. Nikoli naopak. Ano, respirační onemocnění nejsou malomocenství, namítnou mnozí, ale jakým právem si lidé myslí, že když jim to nic neudělá, je to v pohodě i pro ostatní?
Napadá mě nespočet veršů o tom, že se nemáme bát. Ale paradoxně se bojím, že to někteří lidé zneužívají a kryjí tím jen svou bezohlednost k druhým. A svou nezodpovědnost ještě někdy oduchovňují. Princip je ale myslím zcela zřejmý.
Napadá mě nespočet veršů o tom, že se nemáme bát. Ale paradoxně se bojím, že to někteří lidé zneužívají a kryjí tím jen svou bezohlednost k druhým. A svou nezodpovědnost ještě někdy oduchovňují. Princip je ale myslím zcela zřejmý.
Žádné komentáře:
Okomentovat